Published On: Po, Lis 9th, 2015

Migranti versus uprchlíci

Share This
Tags

Ve světle událostí probíhajících a nadcházejících, v záplavě informací valících se na mě z obrazovek a webů, občas nevím, jak se zorientovat.

Vídám srdceryvná zpravodajství o útrapách běženců, kteří strádají a umírají na cestě do Evropy, pro kterou se rozhodli ve snaze zachránit holý život, neboť z mateřské země je vyhání válka. Mrtvé děti na pláži, udušení migranti v dodávkách, přeplněné uprchlické tábory, ženy naříkající u ostnatých drátů…

Média a politici opakují, že uprchlíci potřebují naši pomoc. Apelují na morálku křesťanskou i lidskou – lidem prchajícím před hrůzami války bychom měli pomoci.

Na straně druhé narážím na radikální odpůrce migrace, s názory, že mezi běženci nejsou žádné ženy a děti, nýbrž pouze mladí, dobře oblečení muži s moderními telefony, kteří nás přišli dobýt a zničit. Migranti by se měli střílet, lodě potápět hranice zavřít… Slováka, který uveřejnil výzvu, že zaplatí v eurech za každého zabitého migranta, dokonce na sociálních sítích oslavují jako hrdinu.

A já si říkám – Co se děje? Co se to proboha děje? Je skutečně pohled na věc tak jednoduchý? Sluníčka versus odpůrci? Má snad jeden z táborů pravdu? Nejsem vojenský analytik, ani zázračný myslitel. Ale věci kolem se dějí a přímo či nepřímo vyvstávají otázky. Občas se mě někdo zeptá, co si jako myslím. Jestli jsem vlastenec, nebo takzvaný sluníčkář.

S jednoznačnou odpovědí zatím váhám. Utvářím si názor podle informací, které se ke mně dostanou, ať už ze zdrojů oficiálních, či alternativních. A právě zmíněné informace si často protiřečí. Jsme svědky mediálních propagand, útoků i zamlčování. Také se snažím nesdílet každou pitomost na Facebooku, pokud nevykazuje alespoň nějaké znaky důvěryhodnosti.

Pokusím se pomocí několika otázek shrnout vlastní názor na to, co se děje. Předem upozorňuji, že se můžu mýlit:

KDO JSOU MIGRANTI?

Do Evropy se valí ohromné množství migrantů. Jedná se o Syřany, Íránce, Iráčany, Afgánce, kosovské Albánce, Eritrejce atd., z nichž většina vyznává muslimskou víru.

Jsou mezi migranty ženy a děti? Ano, jsou. S radikálními výroky typu, že mezi migranty nejsou žádné ženy a děti, ani skuteční uprchlíci, rozhodně nesouhlasím. Existují fotografie, videa i číselné odhady těch, kteří pracovně působí přímo na interesovaných místech. (Například Lékaři bez hranic, kteří zmíněné osoby tahají přímo z vody a průběžně uveřejňují videa plus číselné statistiky). Dále se mezi migranty nachází i zlomek křesťanů (pokud měli to štěstí a přežili cestu, neboť právě oni se stávají oblíbeným terčem islámských útoků již na lodích a řada z nich svůj život končí hozením přes palubu).

Média většinou hovoří o uprchlících, já volím označení migranti. Status uprchlíka má totiž jasná pravidla. Uprchlíky představují lidé, kteří náhle ztratili svůj domov, a to z důvodů válečných, náboženských či etnických konfliktů, také ekologických katastrof, pronásledování, genocid apod.

Uprchlík není osoba, která přichází z relativního bezpečí takzvaně za lepším. I kdyby podnikla sebenebezpečnější cestu a vydala se ze všech peněz. Pokud tato osoba přichází z oblasti, kde jí nehrozí pronásledování a smrt z důvodů výše uvedených (a navíc má třeba i uznaný azyl), nejde o uprchlíka, nýbrž ekonomického migranta. Uprchlík prchá do bezpečí, ekonomický migrant podniká cestu za lepší životní úrovní.

Lidé běžně migrují za studiem, za prací. Obvyklý model je třeba takový, že chtějí vydělat co nejvíce peněz, zabezpečit rodinu, a potom se vrátit do své domovské země (například Vietnamci v ČR). Anebo se začlenit do hostitelské země, přizpůsobit a získat nové občanství. Ovšem ekonomická migrace dnes získává zcela jiný podtón: nepracovat, vysát co nejvíce sociální systém, nezačlenit se, zavádět v hostitelské zemi nová pravidla a pořádky. To je bohužel typické pro muslimy. Jsou to právě oni, kdo se nestydí riskovat životy svých dětí (například plavbou přes otevřené moře bez záchranných vest) na cestě z relativního bezpečí do Německa, kde si chtějí žit jako páni. (Věřím tomu, že muslimské matky své děti milují. Bohužel, jejich slovo v rodině téměř nic neznamená. Rozhoduje muž.)

Když to shrnu, většinu migrantů tvoří muslimští muži. Přibližně deset procent z celkového počtu migrantů představují ženy, děti a starci. Skuteční uprchlíci, mezi nimiž se nacházejí i křesťané, jsou v naprosté menšině. Ekonomičtí migranti přicházejí do Evropy díky pozvání představitelů evropských vlád, jimž totálně přeskočilo (anebo nepřeskočilo a jednají podle předem daného scénáře islamizace Evropy, viz projekt EUROMED). Migrantů je tolik, že se již nejedná o utečeneckou krizi, ale hotové stěhování národů.

CO MI NA CELÉ SITUACI NEJVÍCE VADÍ?

Že v souvislosti s odmítáním kvót na migranty jsou Češi nazývání rasisti a xenofoby. Že prý jednáme ze strachu z neznámého, jsme nepřátelští a ovlivnění komunismem. Nejsme rasisti – vždyť vycházíme dobře s Vietnamci, Ukrajinci, Židy i jinými představiteli národnostních menšin, které nemají problém pracovat a začlenit se do naší společnosti. V talentových soutěžích dokonce posíláme hlasy Romům, kteří jsou dobří hudebníci, tanečníci apod. My nemáme strach z neznámého, ale naopak z poznaného – vždyť zkušeností s integrací muslimů ve Velké Británii či Francii je více než dost. My prostě nechceme žít vedle naprosto nesnášenlivých náboženských fanatiků, kteří naprosto pohrdají jinými kulturami a snaží se neustále zavádět vlastní pravidla. A oprávněně se bojíme nárůstu trestných činů, které s sebou muslimští přistěhovalci nesou. Naše země nezvládá zajistit důstojné podmínky k životu vlastním lidem, ale těm, kteří našimi hodnotami pohrdají, těm budeme podstrojovat?

Vadí mi lhaní veřejnoprávních médií. Ale není se co divit, vždyť média provozují takzvaný „evropský doporučený úhel pohledu“. Přemílají se slova o humanitě a křesťanské pomoci bližnímu, zatímco o skutečné bližní vůbec nejde.

Uvedu příklad – Válka v Sýrii už nějaké ten rok běží. Jak je možné, že před čtyřmi lety podepisovali lidé petice za přijmutí Syřanů z oblastí skutečně ohrožených válkou, a nikoho to nezajímalo? Byli jsme personálně i ekonomicky schopni zachránit nějakých pět set dětí z válečného pekla! Nikdo tehdy nereagoval, vláda rozhodla, že žádné syrské uprchlíky přijímat nebude. Najednou se situace obrátila. Mám se domnívat, že tato změna byla podnícena humanitárním soucitem? Nesmysl. Obrat způsobila na hlavu postavená politika EU. Napřed jen díky doporučení členským státům, jak mají k uprchlíkům přistupovat, potom už prostřednictvím nařízení a kvót. Slova o humanitě, soucitu a křesťanské sounáležitosti byla zneužita a pošpiněna.

Vadí mi, že představitelé našich vlád (a teď hovořím za celou demokratickou Evropu) prosazují pouze vůli svou vlastní a ignorují názor lidu. V České republice máme zastupitelskou demokracii – volení zástupci mají vyjadřovat vůli lidu, což se prostě neděje. Většina lidí islám v České republice nechce. Z pochopitelného důvodu jsou znepokojeni tím, co se v souvislosti se stěhováním národů děje. Místo toho, aby naši politici ucpali díru v prasklých neckách, zkouší přerozdělovat proud vody. Místo toho, aby objektivně informovali o složení migrantů, jejich chování, zdravotním stavu, úmyslech apod., cíleně lžou a podstrkují jednostrannou propagandu.

Muslimové jsou z velké většiny v hostitelských zemích neintegrovatelní. Vytvářejí uzavřené komunity, ctí pouze vlastní zákony. Jsou nábožensky nesnášenliví, řada z nich nepracuje. Provází je kriminalita typu znásilnění, vraždy, násilí na ženách, dětech a zvířatech. Soužití s nimi je možné jen v ojedinělých případech. Muslimské komunity zatím žádnou evropskou zemi multikulturně neobohatily, naopak – přetěžují sociální systém, policii i zdravotnictví.

POMÁHAT, NEBO NEPOMÁHAT?

Nemám ráda černobílé postoje a i přes to, co jsem uvedla výše, nesouhlasím s tím, že by se lodě s uprchlíky měly potápět, že by se mělo střílet do lidí apod. Jakožto křesťan ctím hodnotu lidského života. Domnívám se však, že zde selhal systém. Někomu náramně přijde vhod celý ten chaos, který uvedl do pohybu. Ano, myslím si, že migrace, která právě probíhá, a jejíž nárůst se očekává, je alespoň z části řízená.

Jsem proto, aby se dostalo pomoci skutečným uprchlíkům. Jsem pro udělování dočasných azylů pro ty, kteří pomoc opravdu potřebují. Jsem pro takovou míru pomoci, která by těmto lidem umožnila se po čase vrátit do svých domovů. (A také jsem proto, aby děti, jejichž rodiče byli natolik nezodpovědní, že je vytrhli z relativního bezpečí a přivedli do zoufalých podmínek, aby tyto děti byly zdravotně ošetřeny a dostalo se jim základních materiálních potřeb.) S ekonomickou migrací, o jejíž nové podobě jsem hovořila výše, však zásadně nesouhlasím. Počty migrantů narůstají. S nimi agresivita i zoufalost. Muslimové, ať už ekonomičtí vysávači či spící bojovníci, našimi hodnotami pohrdají. Rádi by užívali všechny výdobytky západní civilizace, avšak bez práce. Jejich příspěvkem bude arogance, násilí a pokus o podmanění Evropy.

Musí okamžitě skončit lákání migrantů do Evropy a jejich zvýhodňování oproti domácímu obyvatelstvu. Je třeba tvrdě trestat převaděčství. Je naprosto nevyhnutelné rozlišovat skutečné uprchlíky a ty, kteří si na ně jenom hrají. Je třeba podporovat tradiční evropské hodnoty a upozorňovat příchozí na to, že oni jsou tu hosty a budou ctít naše zákony, jinak se mohou vrátit tam, odkud přišli.

Pokud Evropa nezačne okamžitě jednat, může se se svojí budoucností rozloučit.

Comments

comments

About the Author

- - Freelancer webdesigner Občanská aktivistka, koordinátorka Novinářka vyjadřující se k aktuálnímu dění, problémům u nás i ve světě. Najdete zde její články, zamyšlení a komentáře